SESTRA'S STORY III.

SESTRA'S STORY III.

15.1.2012

SESTRA'S STORY III.: Má drahá sestra si zapůjčila jeden z mých dvou, na první pohled shodných, klasických fotoaparátů. Když jsem vyšlapala schody nahoru do pokoje, zjistila jsem, že věci, které ležely na hromadě, nad a okolo těchto fotoaparátů (asi v metrové výšce na stole) jsou z větší části na zemi a že jeden fotoaparát leží tak nešikovně na jedné z věcí na straně stolu, že hrozí, že každou chvíli spadne na zem. Když jsem to své milé sestře zdělila tvářila se, že o ničem neví a posunula ten, který ležel uprostřed stolu - tudíž spadnout nemohl - se slovy: Já jsem si ale půjčila tenhle. Netuším, jaký rozpoznávací znak jim moje milá sestra zvládla za pár sekund koukání na ně vytvořit, ale já rozhodně vím, že si půjčila ten co ležel na kraji - už jenom proto, že ležel na korálcích, které jsem tam přinesla asi před hodinou a položila je na všechen ten nepořádek (rozhodně jsem nebrala do ruky foťák a nedávala je pod něj). Následně jsem se jala jí nutit, aby si laskavě posbírala to, co jí spadlo. Má drahá sestra se ně mě podívala jako na debila a řekla mi: A jak mám vět, že ti něco spadlo? Po mé otázce, zda je hluchá nebo slepá, že si nevšimne toho, že něco shodila mi řekla, že si to brala z druhé strany stolu a tudíž si toho teda ROZHODNĚ nevšimla. Čímž přetekla má trpělivost, vystartovala jsem na ni, že takovou píčovinu ještě nikdo nevymyslel, pobírala jsem věci a názorně jí předvedla, jak jí tak asi mohly spadnout. Jelikož udělali dost hluku doufám, že si zapamatuje, jak to zní když jí něco upadne a příště to posbírá. Po otázce, zda ano, má drahá sestra, ale řekla: nee ;). Tudíž jsem se nasrala a řekla jí, že si může jít pěšky, že jí nikam nepovezu (měla jsem jí společně s rodiči odvézt na věneček). Po sejití schodiště jsem to sdělila rodičům a vzápětí jsem dostala vynadáno, jak si jako dovoluji rozhodovat o tom, koho povezu a koho ne. A že má drahá sestra rozhodně pojede. K tomu není co dodat než že tedy nepovezu nikoho. TUDÍŽ PROSTĚ NEPOVEZU NIKOHO. Ani tatínka, který si myslel, že situaci zachrání slovy: až budeš chtít zase někam odvézt tak nechoď. Co zbývá než mu na to říct, že z žádné akce se nehodlám vracet dřív jak v 1 a oni přece pro mě nepojedou později. Pro mou drahou sestru sice od jejích 15 let bude jezdit i ve 4 ráno, aby chudák má drahá sestra nemusela taxíkem, ale pro mě prostě jenom do 1, aby se pořádně vyspinkali, moji drazí rodičové.